Historie nemocnice v Bohumíně

Dlouho, předlouho neměl v tomto kraji lidský život žádnou cenu. Nastala sice krátká období v jeho dějinách, kdy se zde lidem vedlo lépe, ta však byla pokaždé vystřídána novou pohromou. Těm, kteří přežili třicetiletou válku se zabíjením a drancováním hned císařskými, hned dánskými nebo švédskými vojsky, kteří nepodlehli kruté morové epidemii v roce 1629, ani neutonuli za veliké povodně v roce 1649, se jistě zdálo, že už na světě nemůže být hůře. Tento kraj však ještě v roce 1831 postihla krutá cholerová epidemie, než svitla zdejším lidem, odkázaným na pouhé ranhojiče, felčary či mastičkáře přece jen jakási naděje. V dochovaných písemnostech města Bohumína totiž najdeme jméno prvního bohumínskěho městského lékaře Ignáce Kubíčka, který se zde pustil do boje o lidské zdraví dne 9. června 1837. To znamenalo počátek nové éry pro zhruba dva tisíce obyvatel tehdejšího Bohumínska: v nejvyšší nouzi mohli již vyhledat jeho pomoc a doufat, že je vyléčí. Po Ignáci Kubíčkovi nastupovali další a další na místo městského lékaře a v roce 1869 byla v Bohumíně otevřena i první veřejná lékárna.

 


1896: OTEVŘENA PRVNÍ BOHUMÍNSKÁ NEMOCNICE SE ČTYŘMI POKOJI A 17 LŮŽKY


I když šlo oproti středověku o nesporný pokrok, stále ještě na Bohumínsku chyběla instituce, kterou tento kraj tolik potřeboval nemocnice. Zdá se to neuvěřitelné, ale kraj s přemírou vody ve slepých ramenech řek Odry a Olše, země mokřinatá a bažinatá, trpěla nedostatkem zdravé pitné vody. Proto se sem i v novověku (1873 a 1893) opakovaně vracely cholerové a tyfové epidemie. Navíc sem zavlékala po roce 1847 železnice nebezpečí dalších epidemií, protože přes zdejší důležitou železniční křižovatku projížděly ročně desetitisíce lidí ze všech světových stran a nezřídka zde i několik dní stály vojenské transporty. Kdo ví, který z nich sem v letech 1872 a 1893 zavlekl epidemii černých neštovic, nebo v letech 1907 až 1908 epidemii spály. V té době se již v nejlidnatější a nejbohatší obci na Bohumínsku, ve kterou vyrostla původní osada Šunychl-Bohumín-nádraží, mluvilo o tom, že by zde bylo zapotřebí nemocnice, ale od slov ke skutkům bylo daleko.

foto1

Ne tak v sousedním městě Bohumíně. Tam se městské zastupiteltvo rozhodlo rázně jednat. Po dlouhé korespondenci a dohadování se zemskou slezskou vládou v Opavě i s okresním hejtmanstvím ve Fryštátě v letech 1893 až 1895 se mu nakonec podařilo realizovat plán na postavení nemocnice. Podpořil jej i nový majitel bohumínského panství, kterým se roku 1886 stal Jindřich hrabě Larisch-Möbnnich, který byl současně i zemským slezským hejtmanem a daroval městu kus pozemku na křižovatce dnešní Ovocné a Slezské ulice.

Tam byla v letech 1895 až 1896 postavena přízemní budova nemocnice se zastavěnou plochou o rozloze 354,4 m2. Byly v ní jen čtyři nemocniční pokoje, z toho dva větší, pracovna ošetřujícího lékaře, dvě místnosti pro ošetřovatelky, kterými se staly sestry Červeného kříže řádu Isabely z Opavy, dvě koupelny, kuchyň s příslušentvím a sociální zařízení. Nadřízené orgány povolily předat nemocnici veřejnosti ještě v roce 1896 a svého rozhodnutí nelitovaly. Byly v ní záhy dosaženy veliké léčebné úspěchy při léčení nakažlivých chorob, protože šlo o nemocnici epidemickou. Již v roce 1902 ji zemská slezská vláda prohlásila za nemocnici nejen pro město Bohumín, nýbrž i pro ostatní obce na Bohumínsku, V roce 1920, tedy po rozpadu Rakousko-Uherska a vyhlášení Československé republiky byla tato nemocnice rekonstruována a předělána na chirurgické oddělení, jehož prvním primářem se stal MUDr. Hugo Königstein, kterého v roce 1928 vystřídal MUDr. Jinřich Mourek. Oddělení bylo vybaveno modernějším zařízením a v roce 1922 získalo od zemské slezské vlády v Opavé právo veřejnosti. Ani rekonstrukce staré epidemické nemocnice tomuto regionu nepomohla. Byla ted zaměřena jen na obor chirurgie, hlavně se však nezvýšila její kapacita pouhých 17 až 20 lůžek a to pro zhruba 24 000 obyvatel zdejšího regionu nestačilo.

 


1927: HISTORICKÝ PŘELOM - ZALOŽEN SPOLEK VEŘEJNÉ NEMOCNICE


Z dosavadní letargie se konečně probudila i radnice novopečeného města Nového Bohumína,falta (ve které se v roce 1924 proměnila se změnou názvu dosavadní obec Šunychl-Bohumín-nádraží), a začala vážně uvažovat o stavbě nové nemocnice. I tentokrát však byli o krok před nimi občané města Bohumína, (pozdějšího Starého Bohumína). Ti nejprogresivnější z nich založili dne 8. ledna 1927 Spolek veřejné nemocnice, v jehož čele stáli Ing. František Falta - přednosta Okresního katastrálního úřadu v Bohumíně a JUDr. Karel Říha - advokát a pozdější starosta Bohumína. Posláním toho spolku bylo převzít dosavadní obecní nemocnici do vlastnictví s tím, že na Spolek jako na právnickou osobu bude přeneseno právo veřejnosti. Poté měl Spolek zajistit nezbytné rozšíření nemocnice a vybavit ji tak, aby odpovídala požadavkům moderního zdravotnictví.

V té době se však ve fryštátském okrese zajímala o stavbu nemocnice dvě města: Nový Bohumín a Orlová. I v tak veliké konkurenci se však Spolku podařilo takřka nemožné: po nesčetných jednáních v zemské správní komisi v Opavě získat na svou stranu nakonec jak prezidenta zemské politické správy Jana Šrámka, tak i ředitele Svazu nemocenských pojišťoven, Karla Johanise a bylo rozhodnuto: nová nemocnice se bude stavět v Bohumíně! Obec nemocnici darovala pozemek o rozloze 1 hektaru v rihatěsném sousedství stávající nemocnice a na něm byl za jeden rok postaven nákladem ve výši 3 073 680 Kč moderní chirurgický pavilon.

foto9Ten byl veřejnosti slavnostně odevzdán v den desátého výročí Československé republiky, dne 28. října 1928. Náklady na postavení pavilonu byly na tehdejší dobu značné a nebylo snadné sehnat na jejich pokrytí peníze. Projevila se však mravenčí píle členů Spolku: nešetřili časem a opakovaným jednáním a intervencemi získali nakonec jak státní, tak i zemskou subvenci. Ani ty však nestačily k pokrytí všech nákladů. Spolek proto získal půjčku u Ústřední sociální pojišťovny v Praze, jakož i u místních pojišťoven. Štědrými dary přispěly také průmyslové podniky, obce a nakonec i občané zdejšího regionu, kteří správně pochopili význam historického obratu v péči o jejich životy a zdraví.

 


1928: OKRESNÍ VEŘEJNÁ JUBILEJNÍ NEMOCNICE V BOHUMÍNĚ SLAVNOSTNĚ OTEVŘENA


mourekSlavnostní předání chirurgického pavilonu veřejnosti v den desátého výročí rohacekČeskoslovenské republiky bylo ohromnou morální a politickou podporou českého živlu na Bohumínsku a díky tomu nemocnice získala i hrdý název Jubilejní veřejná nemocnice I. v Bohumíně. Ten byl dne 23. srpna 1935, v den schválení jejího organizačního řádu, upřesněn na Okresní veřejnou jubilejní nemocnici v Bohumíně.

Nepředbíhejme však, protože do srpna roku 1935 zbývalo ještě mnohé vykonat. Samotný provoz byl v chirurgickém pavilonu zahájen dne 5. února 1929. V čele chirurgického oddělení stanul primář MUDr. Jindřich Mourek, který byl současně ustaven i do funkce ředitele nemocnice.

Šlo nesporně o významnou osobnost, odborně vysoce erudovanou a nadanou i organizačním talentem, která měla velikou zásluhu na dalším rozkvětu nemocnice až do okamžiku násilného zabrání Bohumínska polskou armádou dne 10. října 1938. Snad proto musel jako jeden z prvních, spolu se spoluzakladatelem Spolku veřejné nemocnice a tehdejším prvním českým starostou města Bohumína, JUDr. Karlem Říhou, opustit i s rodinou ze dne na den okupované Bohumínsko. Vraťme se však do roku 1930. Spolku sa tehdy podařilo přistavit se zárukou miliónové půjčky severní křídlo chirurgického pavilonu a obytnou budovu pro lékaře a zdravotnický personál, to vše za 900 000,- Kč. Tím však jeho aktivity neskončily. Nelze než obdivovat jeho neúnavnou agitaci a přesvědčování, díky nimž získal na svou stranu revírní radu Ostravsko-karvinského uhelného revíru a ostravský Báňský úřad. S jejich podporou postavil v sousedství chirurgického pavilonu tak zvaný Hornický pavilon. Měl sloužit především k léčení horníků a jejich rodinných příslušníků. Uvážíme-li, že se v blízkosti Bohumína nikdy žádný důl nenacházel, musíme uznat, že se Spolku podařil husarský kousek! foto11

Stavba hornického pavilonu si vyžádala náklady ve výši zhruba dvou milionů korun a Spolek jej uvedl do provozu 3. července 1932. Jeho prvním primářem se stal MUDr. Ladislav Roháček.

12

V roce 1930 byla postavena budova pro lékaře a zdravotnický personál, o tři roky později byl do provozu uveden třetí základní pavilon bohumínské nemocnice - plicní.

 


1933: VÝSLEDKEM AKTIVIT ČLENŮ SPOLKU JSOU TŘI LÉČEBNÁ ODDĚLENÍ S 324 LŮŽKY


Říká se do třetice všeho dobrého a touto zásadou se zřejmě řídil i Spolek veřejné nemocnice. Již v roce 1931 získal od okresního úřadu ve Fryštátě finanční záruku ve výši 2 000 000,- Kč pro stavbu třetího základního pavilonu bohumínské nemocnice: plicního pavilonu. Ten byl uveden do provozu dne 1. října 1933 a jeho prvním primářem se stal MUDr. Bohumil Kareš. Tím skončila aktivita Spolku a až do roku 1938 se již bohumínská nemocnice nerozšiřovala. Spolek ukončil činnost dne 1. ledna 1933 a předal celý nemocniční areál státu. V té době disponovala nová nemocnice spolu se starou původní celkem 324 lůžky. Z toho patřilo 150 lůžek chirurgii, 72 lůžek internímu oddělení, 90 lůžek plicnímu oddělení a zbytek staré epidemické nemocnici.

Na chirurgii vedle primáře MUDr. Jindřicha Mourka působili lékaři MUDr. Luftig, MUDr. Hlaváček a MUDr. Moros. Kromě primáře interního oddělení MUDr. Ladislava Roháčka zde jako lékaři působili MUDr. Hanák, MUDr. Havlín a MUDr. Kremer. Na plicním oddělení působil vedle primáře MUDr. Bohumila Kareše jako konsiliář MUDr. Lbvi. Ředitelem nemocnice byl primář MUDr. Jindřich Mourek, prvním správcem František Krkoška. Jako administrativní síly působili v kanceláři Emil Sanetřík, František Otrusina, Ferdinand Souček, Božena Adamčíková a Marie Bartečková. Ošetřovatelskou službu zajišťovalo 34 civilních ošetřovatelek, z toho tři diplomované. O úklid se staralo 28 pracovnic a v nemocnici působilo i deset zřízenců, z toho tři ošetřovatelé.

O tom, jakým požehnáním pro Bohumínsko nemocnice byla, svědčí i přehled ošetřených osob, který rok od roku rostl. Bylo-li v roce 1930 ošetřeno 2 389 osob, což si vyžádalo 41 316 ošetřovacích dnů, pak to již v roce 1931 bylo 2 794 osob (50 922 ošetř. dnů) a v roce 1932 dokonce 3 554 osob (72 231 ošetř. dnů).

 


1938 - 39: NEMOCNICE V RUKÁCH POLÁKŮ, ČEŠI MUSELI ODEJÍT


Dosavadní slibný vývoj Okresní veřejné jubilejní nemocnice v Bohumíně byl citelně narušen polskou okupací Těšínska, ke které došlo na Bohumínsku dne 10. října 1938. Tak jako českou správu měst a obcí rozehnali Poláci i správu bohumínské nemocnice. Vyhnali z ní dosavadního ředitele MUDr. Jindřicha Mourka a do čela nemocnice dosadili jako vedoucího lékaře MUDr. Alfonse Mackowského. Spolu s ředitelem Mourkem odešla z bohumínské nemocnice i většina českých lékařů a zdravotnického personálu a byli nahrazeni nově příchozími z Polska.

S ohledem na časovou omezenost polské okupace (trvala od 10. října 1938 do 31. srpna 1939) neměli Poláci čas na provedení větších změn a nemocnice fungovala stále v dosavadním členění na tři základní léčebné úseky. Přece jen provedli určitý organizační zásah. Pacienty na jednotlivých odděleních umísťovali zásadně na pokoje podle jejich národnosti. V pokojích s českými nebo německými pacienty pak chodili při vizitách tlumočníci, protože výhradní jednací řečí v nemocnici byla v té době polština.

 


1939 - 45: DRASTICKÝ ZÁSAH DO ŽIVOTA NEMOCNICE - NĚMECKÁ OKUPACE


Daleko drastičtější zásah do života bohumínské nemocnice však přinesla německá okupace. Hned 1. září 1939, kdy vypukla německo-polská válka a tím vlastně i druhá světová válka, obsadila Bohumínsko německá vojska. Opět došlo k výměně lékařského a zdravotnického personálu v nemocnici. Tentokrát to však nebyli Češi, které odtud vyháněli, nýbrž Poláci. Na chirurgii se stal primářem MUDr. Goler, na interně pak MUDr. Majer. Správcem nemocnice byl jmenován Franz Freisler. Nemocnice získala statut krajské nemocnice těšínského kraje a podléhala úřadu zemského rady v Těšíně. K popsanému organizačnímu začlenění pár slov na vysvětlenou. Výnosem vůdce a říšského kancléře ze dne 8. října 1939 byly po vyhrané válce z bývalého Polska vytvořeny říšské župy Západní Prusy a Polsko, přičemž ta druhá byla v roce 1940 přejmenována na Generální Gouvernement. Právě v jejím rámci byla ustavena provincie Slezsko, složena z několika okresů. Mezi ně patřil i vládní okres Katovice, pod nějž spadal těšínský kraj. V něm došlo ke spojení jak bývalého československého, tak i bývalého polského Těšínska. V čele kraje stál zemský rada se svým úřadem, který bezprostředné řídil i krajskou nemocnici v Bohumíně. Pozorný čtenář si ovšem položí v této chvíli otázku: co se stalo s plicním oddělením v Bohumíně? Přestalo prostě existovat a v budově plicního pavilonu byl zřízen vojenský lazaret, podléhající polní vojenské nemocnici v Katovicích. Stejně jako za první světové války, ani tentokrát se tedy Bohumínsko nevyhlo léčení zraněných vojáků. Zatímco však ležela v letech 1914 až 1918 hlavní tíha této povinnosti na obci Šunychl-Bohumín-nádraží, v jejichž školách i některých podnicích byla v roce 1914 zřízena polní nemocnice, přeměněná od roku 1916 v záložní nemocnici (přičemž jediná skutečná epidemická nemocnice v Bohumíně nebyla vůbec dotčena a po celou dobu první světové války plnila své poslání mezi civilním obyvatelstvem), v letech 1939 až 1945 tomu bylo naopak. Město Nový Bohumín nebylo zatíženo žádným polním lazaretem a ten byl naopak zřízen v budově plicního pavilonu ve Starém Bohumíně. Rozdíly však existují i mezi evidencí ošetřených vojáků. Za období první světové války bylo v obci Šunychl-Bohumín- nádraží ošetřeno celkem 26 220 vojáků (z nichž 532 zde zemřelo). O počtech ošetřených vojáku během druhé světové války ve Starém Bohumíně se žádné záznamy nedochovaly. Před svým útěkem z Bohumínska koncem dubna 1945 stačili totiž němci celou krajskou nemocnici vykrást a zpustošit. Jejich řádění zůstala ušetřena jen původní stará epidemická nemocnice a symbolicky i nemocniční márnice. Při svém řádění spálili nebo odvezli i celý archiv, takže se na jejich působení ve Starém Bohumíně nedochovaly až na malé výjimky žádné památky.

 


1945: UNRRA A ZŘÍZENÍ PROVIZORNÍ NEMOCNICE PRO BOJ S POVÁLEČNÝMI EPIDEMIEMI


Po šestnácti letech od zahájení provozu bohumínské nemocnice byli na tom obyvatelé Bohumínska zase špatně. Jako by byli přeneseni časem zpět na počátek dvacátého století. Měli sice nemocnici, ta jim však nebyla k žádnému užitku. Stály tu holé budovy bez sebemenšího zařízení. Všechno, co bylo pracně a s největšími obětmi pořízeno v letech 1929 až 1938 a co představovalo dobrý standard tehdejší zdravotnické techniky, ukradli nebo zničili němečtí okupanti. A to se stalo v době, kdy byla většina Evropy poznamenána jejich řáděním a nemohla tudíž pomoci. Naštěstí existovali za mořem moudří a předvídaví lidé. Americká vláda zahájila již v roce 1944 mezinárodní humanitární pomoc s názvem UNRRA, která rozvinula své poslání nejdříve v osvobozených zemích západní Evropy. Když se po skončení války dostala do Československa, pomohla i Bohumínsku. Kromě zásilek potravin a šatstva se podílela na obnovení zdravotnické sítě. Docházely zásilky ložního prádla i drahých lékařských přístrojů a zařízení, což nesmírně pomohlo při obnově bohumínské nemocnice. Vše ovšem američané dodat nemohli, a tak musel i fryštátský okres vynaložit nemalé prostředky. Samotné zmrtvýchvstání nemocnice trvalo ovšem delší dobu a probíhalo etapovitě.

Bezprostředně po skončení druhé světové války panovala na Bohumínsku kritická zdravotní situace. Ne, že by to zavinili místní obyvatelé: bohumínským nádražím se valily proudy nešťastných lidí, které němci vyhnali z jejich domovů. Nasadili je na otrocké práce v průmyslu nebo v poslední fázi války i na vojenské opevňování, daleko od jejich vlasti. Vraceli se i vězni z koncentračních táborů, často v zuboženém zdravotním stavu. Denně jich projíždělo bohumínským nádražím na čtyři tisíce. Byli vyhladovělí a bylo jim třeba podat alespoň kus chleba. Tak se zde týdně rozdávalo na dvě až tři tuny chleba. Daleko horší ovšem byl jejich zdravotní stav. Mnozí trpěli vážnými nemocemi a mohli roznášet tyfovou nebo jinou nákazu. Bylo je třeba izolovat od zdravých, léčit a zabránit rozšíření epidemií mezi civilní obyvatelstvo. Protože v té době nebyla bohumínská nemocnice k úžitku, musela být narychlo zřízena improvizovaná nemocnice v budově tehdejší klášterní školy na dnešní Husově ulici. Tam se rval se smrtí o život pacientů místní praktický lékař MUDr. Walter Skara a pomáhal mu tehdy ještě nedostudovaný medik Pazdera (který ovšem již v červnu 1945 získal doktorský titul). Po ukončení činnosti provizorní nemocnice přešel MUDr. Pazdera na plicní oddělení bohumínské nemocnice.

13

1945 - v polovině roku byl jako první připraven k zahájení provozu plicní pavilon, který za války sloužil jako vojenský lazaret


1945 - 49: LÉTA POVÁLEČNÉ OBNOVY NEMOCNICE A ÚSILÍ O JEJÍ ZNOVUZPROVOZNÉNÍ


V polovině roku 1945 byl připraven jako první k opětovnému zahájení provozu pro veřejnost plicní pavilon a sem také jako první poválečný lékař nastoupil MUDr. Bohuslav Novák. Byl současně pověřen i funkcí ředitele nemocnice, což vzhledem k jejímu stavu nebylo v té době jistě nic záviděníhodného. Ředitel MUDr. Novák však vyvinul maximální úsilí a spolu s rozrůstající se skupinou zdravotníků i zdravotnického personálu se zasadil o to, aby byly co nejdříve zprovozněny i zbývající dva pavilony. S ohledem na míru jejich poškození i na potřebu jejich vybavení zdravotnickou technikou a zařízením jednotlivých nemocničních pokojů si to ovšem přece jen vyžádalo delší čas. Částečný provoz jak na interním, tak i chirurgickém oddělení byl zahájen až 1. ledna 1947. Jako první lékařka začala na interním oddělení pracovat MUDr. Pipreková a za ní sem jako primář nastoupil MUDr. Jan Michalíček.

Omezený provoz chirurgického oddělení zajišfoval nejprve MUDr. Fajkus a za ním sem v průběhu roku 1947 nastoupil jako primář MUDr. Jan Sekanina. Ten také převzal od MUDr. Nováka funkci ředitele nemocnice. Omezený provoz obou oddělení trval až do konce roku 1948. V roce 1949 vystřídal MUDr. Sekaninu ve funkci primáře chirurguického oddělení MUDr. František Matis, toho v roce 1950 MUDr. Milan Aujeský. Po něm se v roce 1951 stal primářem chirurgie MUDr. Josef Klekner.

Když pak 1. ledna 1949 zahájila bohumínská nemocnice plný provoz, postoupila do třetí fáze své existence. Uplynulo právě dvacet let od jejího otevření pro veřejnost a během té doby nemocnice prožila vzestup i strmý pád. Z onoho propad, až na sám existenční práh se dostala jen s největšími obtížemi a díky nezměrnému ůsili všech jejích zaměstnanců.

 


50. léta: V BOHUMÍNSKÉ NEMOCNICI SÍDLO OÚNZ, VZNIKAJÍ DALŠÍ NOVÁ ODDĚLENÍ


Nevyzpytatelný osud teď připravil nemocnici nečekaný rozmach. Zatímco byla od svého založení zaměřena jen na tři léčebné úseky, došlo 1. řijna 1949 k jejímu rozšíření o nové oddělení. Tím bylo gynekologicko-porodnické oddělení, jehož prvním primářem se stal MUDr. Oldřich Šípek. V březnu roku 1951 následovalo zřízení dětského oddělení s primářem MUDr. Václavem Šoltýsem, kterého za rok vystřídal primář MUDr. Ferdinand Quitt. Padesátá léta tohoto století je možno vůbec označit za šťastné údobí bohumínské nemocnice. Kromě jejího rozšíření o dvě další oddělení nastupovaly do funkcí primářů osobnosti, které vydržely v čele oddělení řadu let. Vedle, již vzpomenutého primáře dětského oddělení, MUDr. Ferdinanda Quitta, který v Bohumíně působil do roku 1964, to byl především primář interního oddělení MUDr. Alois Blokša. Ten na oddělení nastoupil v roce 1950 a ve funkci vytrval do roku 1984. Na chirurgické oddělení nastoupil v roce 1955 jako primář MUDr. Rudolf Horák a působil zde do roku 1972. Nelze však zapomenout ani na primáře gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Františka Hýžu,16 který oddělení vedl v letech 1959 až 1982. Dlouholetý výkon primariátu vzpomenutými odborníky byl pro dotčená oddělení nesporně obdobím jejich velkého rozkvětu. Počátkem padesátých let se též začalo s budováním Ústavů národního zdraví, ve kterých byla sloučena lůžková část s částí ambulantní a preventivní. V roce 1952 se stala sídlem Okresního ústavu národního zdraví Karviná bohumínská nemocnice. Ředitelem ústavu byl jmenován MUDr. František Slabihoudek, který však již v roce 1955 odešel učit jako řádný profesor na lékařskou fakultu Palackého univerzitu v Olomouci. Za jeho působení ve funkci ředitele došlo v roce 1953 k adaptaci budovy bývalé radnice na dnešním Masarykově náměstí v Novém Bohumíně, Tato budova byla přeměněna na okresní zdravotnické středisko a byla sem v rámci 0ÚNZ Bohumín přenesena činost dosavadních nemocničních ambulancí, až na ambulanci chirurgickou, která i nadále setrvala v nemocničním areálu. Okresní zdravotnické středisko tehdy v Novém Bohumíně disponovalo oddělením interním, dětským, ženským, plicním, krčním, zubním a posudkovou službou. Pro tolik činností v něm ovšem nebyl dostatek místa a tak se jednotlivá oddělení musela během týdne střídat v jednotlivých ordinacích (jen okrajově budiž uvedeno, že se v příštích 30 letech tyto ambulance rozmístily na nejrůznějších místech již integrovaného města Bohumína, včetně budovy nové polikliniky, která byla uvedena do provozu dne 7. listopadu 1992). V roce 1954 byla zrušena lůžková část v původní budově epidemické nemocnice z roku 1896. Budova byla adaptována, označena jako pavilon D a přestěhovalo se sem administrativní oddělení. Jak bylo řečeno, opustil v roce 1955 místo ředitele OONZ Bohumín MUDr. František Slabihoudek a na jeho místo byl jmenován MUDr. Josef Buryan, za jehož působení došlo k dalšímu rozšíření nemocnice.

 


1957 - 60: ROZSÁHLÉ PŘESTAVBY CELÉHO AREÁLU, DALŠÍ ROZŠÍŘENÍ NEMOCNICE


Protože prostory bývalého hornického pavilonu nestačily jak pro provoz dětského, tak zejména interního oddělení, bylo rozhodnuto, že nemocnice bude rozšířena o budovu bývalého okresního soudu ve Starém Bohumíně. Šlo o poměrně zachovalou budovu z roku 1913, která ovšem stála daleko od nemocničního areálu na samém vyústění dnešní Slezské ulice na náměstí Svobody. Byla vybrána za sídlo interního oddělení II., určeného zejména pro dlouhodobé pacienty. Budovu bylo třeba ale nejprve přizpůsobit pro léčebné účely než v ní byl zahájen dne 21. ledna 1957 provoz. V té době se ovšem stavělo i v nemocničním areálu: došlo k rekonstrukci původní kotelny a byla vybudována kultivační stanice. Do toho všeho ještě zasáhla v roce 1957 reforma státní správy, v jejímž rámci bylo Bohumínsko vyčleněno z dosavadního karvinského okresu a začleněno pod nově utvořený okres Ostrava-venkov (jen pro připomenutí uveďme, že karvinský okres byl nástupcem okresu fryštátského, když v roce 1948 došlo ke zrušení názvu města Fryštát a to bylo spolu s několika dalšími obcemi spojeno v jediné město Karviná). Vedení nového okresu mělo plno starostí o zajištění zdravotní služby v Havířově a Šumbarku a problematika OONZ Bohumín stála na okraji jeho zájmů.17 Neopomnělo však jmenovat nového ředitele, kterým se v roce 1953 stal MUDr. Jan Gabriel. Přes všechny potíže, které pro Bohumínsko z nového správního uspořádání vyplynuly, bylo přece jen v bohumínské nemocnici v roce 1958 zřízeno rentgenologické oddělení, jehož prvním primářem se stal MUDr. Vladimír Metelka. V témže roce se začaly v nemocničním areálu přestavovat hospodářské budovy na garáže, byla dokončena stavba provizorní kotelny a došlo ke zřízení rehabilitační stanice. Navíc se podařilo zajistit generální opravu veškerých cest nemocničního areálu. V letech 1959 až 1960 byla v nemocnici zřízena telefonní ústředna a byla dokončena trafostanice. Je třeba se také zmínit o tom, že se dětské středisko, které až dosud působilo v budově bývalé radnice v Novém Bohumíně, mohlo v roce 1960 přestěhovat do přizemí sousední budovy Městského národního výboru Nový Bohumín, kde pro ně byly adaptovány některé místnosti. Pro Bohumínsko nevýhodné správní uspořádání z roku 1957 vzalo za své již v roce 1960, kdy proběhla další reorganizace státní správy a došlo ke snížení počtu okresů. Byl mimo jiné zrušen také okres Ostrava-venkov a Bohumínsko bylo po správní linii navráceno do karvinského okresu. To ovšem mělo za následek i přestěhování sídla Okresního ústavu národního zdraví z Bohumína do Karviné. Ve Starém Bohumíně zbyla jen jedna jeho nemocnice s poliklinikou, jejímž ředitelem byl v roce 1960 jmenován MUDr. Vladimír Žabotinskij.

 


60. léta: GENERÁLNÍ OPRAVY NEMOCNICE POKRAČUJÍ, ZVĚTŠILA SE SPÁDOVÁ OBLAST


V roce 1960 proběhla ještě jedna reorganizace: byl rozšířen stávající obvod bohumínské nemocnice o obce Dolní Lutyně, Věřňovice, Dětmarovice a Rychvald, takže poté čítal zhruba 40 tisíc obyvatel. Ke změně ředitele bohumínské nemocnice došlo v roce 1962, kdy na toto místo nastoupil MUDr. Josef Kania. Za jeho působení došlo dne 15. listopadu 1962 k uzavření pavilonu A s chirurgickým a gynekologicko-porodnickým oddělením, aby v něm mohla být provedena generální oprava. Současně byl zpracován investiční záměr na stavbu nové hospodářské budovy. S novým ředitelem dostala bohumínská nemocnice i novou správkyni, kterou se stala Libuše Kleknerová. V roce 1963, kdy probíhala generální oprava pavilonu A, byla zahájena i stavba čistící stanice, která byla dokončena v roce 1966 a uvedena do provozu dne 1. ledna 1967. Mezitím však byla v roce 1964 dokončena generální oprava pavilonu A a dne 1. srpna 1964 bylo znovu otevřeno jak chirurgické, tak i gynekologicko-porodnické oddělení. 19V roce 1966 se začalo s generální opravou plicního pavilonu C - dokončena byla v následujícím roce. Když byl tento pavilon uváděn opět do provozu, bylo do jeho 1. poschodí přestěhováno z budovy bývalého okresního soudu interní oddělení II., jehož ordinářkou se stala MUDr. Helena Žabotinská. V prostorách uprázdněných po interně II. bylo po nezbytných úpravách ještě v roce 1967 otevřeno další nové oddělení - dermato venerologické s působností pro celý karvinský okres. Jeho prvním primářem byl jmenován MUDr. Leopold Kahánek. Údobí postupného zvelebování bohumínské nemocnice pokračovalo i v roce 1968 zahájením generální opravy původně hornického pavilonu, nyní pavilonu B, v němž sídlilo jak interní, tak i dětské oddělení. Oprava trvala dva roky a po jejím dokončení byla v rámci interního oddělení uvedena v roce 1969 do provozu jednotka intenzivní péče se čtyřmi lůžky, centrálním rozvodem kyslíku a s dorozumívacím zařízením. V roce 1968 byla zahájena také stavba hospodářské budovy a začalo se i se zpracováním projektu na stavbu spojovací budovy mezi pavilony A a B. Od uvedení do provozu v letech 1929 až 1932 byly totiž oba pavilony spojeny jen chodbou v úrovni 1. poschodí. Ukázalo se však, že by bylo možno prostoru mezi nimi účelněji využít.

 


70. LÉTA: MODERNIZACE A PŘESTAVBY V PLNÉM PROUDU, STÁLE JE CO VYLEPŠOVAT


Na realizaci samotné stavby spojovací budovy si však nemocnice musela počkat až do roku 1972, kdy došlo ke zbourání původní chodby a k zahájení samotné stavby, ve které měly být umístěny laboratoře, provozní místnosti pro přilehlá oddělení a lůžkový výtah pro chirurgické oddělení. Spojovací budova mezi pavilony A a B byla dána do provozu až v roce 1974, avšak již v roce 1972 se začalo s adaptací operačního traktu v pavilonu A. Tento trakt měl být rozšířen, čímž by bylo možno rozšířit i pooperační pokoje. Práce na této adaptaci probíhaly již za působení nového primáře chirurgického oddělení, MUDr. Jaromíra Miklíka, který v tom roce vystřidal ve funkci MUDr. Rudolfa Horáka. Ke změně došlo i na místě ředitele nemocnice. Po MUDr. Josefu Kaniovi, kterého pro nemoc od roku 1970 zastupoval MUDr. Vladimír Žabotinskij, nastoupil MUDr. Zdeněk Kubík. Rok 1972 byl významný ještě kvůli jedné události: 1. února toho roku došlo ke zřízení samostatného laboratorního oddělení, v jehož čele stanula Ing. Irena Lajčíková. Osud byl k bohumínské nemocnici příznivý i v roce 1973, neboť v jeho průběhu došlo ke zřízení anesteziologicko-resuscitačního oddělení v čele s primářem MUDr. Jiřím Dluhošem. Na původně plicním oddělení, které teď dostalo název oddělení tuberkulózy a respiračních onemocnění (TRN), byl v roce 1973 jmenován primářem MUDr. Vladimír Žabotinskij. Když byla v roce 1974 uvedena do provozu spojovací budova mezi pavilony A a B, došlo na interním oddělení ke zprovoznění rozvodu medicinálního kyslíku z nové centrální kyslíkové stanice. Své kolaudace se dočkala i hospodářská budova, s jejíž stavbou se začalo v roce 1968 a v níž teď byla umístěna i nová kuchyně a prádelna. Současně začala modernizace jednotky intenzivní péče na interním oddělení, která byla vybudována v roce 1969. V roce 1974 byla zahájena i stavba nové kotelny s olejovým hospodářstvím a centrální sterilizace. Tento rok se zapsal do dějin 20nemocnice také tím, že začaly úpravy na chirurgickém oddělení. Dne 1. prosince 1975 pak byly veřejnosti představeny zmodernizované operační sály a pooperační pokoje. Ukázalo se, že je v nemocnici stále třeba něco vylepšovat. V roce 1975 byla zbourána část budovy vrátnice s opravnou prádla a na témže místě byla zahájena přístavba nové telefonní ústředny a prodejního kiosku. Při popisování nejrůznějších adaptací a nových staveb v nemocničním areálu nám na okamžik vypadla z centra pozornosti osoba správce nemocnice. Avšak právě na bedrech správce spočívala hlavní tíha těchto mimořádných událostí. Rychle to proto napravme a uveďme, že v období let 1973 až 1983 vykonával tuto nelehkou funkci Alois Durčák. Za jeho působení byla v roce 1976 dokončena olejofikace nemocniční kotelny a ta byla dána do provozu 1. října toho roku. V témže roce byla v suterénu pavilonu B zřízena interní příjmová ambulance a do konce roku byla dokončena i přístavba a generální oprava vrátnice, kde se hned začalo s montáži telefonní ústředny. Ta byla spuštěna v roce 1977. Současně byla dokončena i centrální sterilizace, s jejímž budováním v suterénu pavilonu B se začalo v roce 1974 celý tento pavilon byl napojen na centrální kotelnu. V roce 1978 bylo centrální rentgenové pracoviště vybaveno televizí, napojenou na nový rentgenový přístroj a došlo k namontování zesilovače rentgenového obrazu ZOX 190T. Celá adaptace rentgenového pracoviště na plicním oddělení byla dokončena v roce 1979. Došlo i na generální opravu prostor kožního oddělení v budově bývalého okresního soudu na Slezské ulici: byla zahájena v roce 1980 a dokončena v roce 1982.

 


80. léta: ŠEST LÉČEBNÝCH ODDĚLENÍ, DOBRÁ ÚROVEŇ LÉKAŘSKÉ PÉČE I TECHNICKÉHO VYBAVENÍ


Popsané údobí rozmachu a přeměny původní Okresní veřejné jubilejní nemocnice v Bohumíně v Okresní ústav národního zdraví Bohumín a později v nemocnici s poliklinikou, se nutně obrazilo i v počtech ošetřených pacientů. Zatímco v původní nemocnici nepřesáhl až do roku 1938 roční počet ošetřených pacientů pět tisíc osob, již v roce 1959 vykázala tato nemocnice roční počet 6 790 pacientů, v roce 1971 pak 7 258 pacientů a v roce 1982 dokonce 8 025 ošetřených pacientů. Tomu odpovídal i nezbytný nárust nemocničních lůžek. Až do roku 1938 disponovala nemocnice 324 lůžky. V roce 1959 však již jejich počet stoupl na 431, aby byl od roku 1971 redukován na potřebných 412 lůžek. Ta čekala na pacienty z rozšířeného spádového obvodu se zhruba 40 000 obyvateli. Oproti třem původním léčebným oddělením došlo v průběhu let 1949 až 1973 k postupné stabilizaci šesti léčebných oddělení a to chirurgického, interního, gynekologicko-porodnického, dětsko-kojeneckého, oddělení tuberkulózy a respiračních onemocnění a oddělení dermatovenerologického. V témže časovém období byla postupně zřízena i společná zařízení a ostatní nelůžková oddělení, a to RTG, anesteziologické, laboratorní, rehabilitační a zubní oddělení. Bohumínská nemocnice tak značně rozšířila své léčebné možnosti a stala se komplexní zdravotnickou jednotkou, schopnou poskytovat obyvatelstvu spádové oblasti daleko širší spekturm léčebné péče, než tomu bylo v okamžiku jejího otevření. Co do počtu nemocničních lůžek připadalo na počátku osmdesátých let 101.72 lůžek na deset tisíc obyvatel. V tomto směru se léčebné možnosti obyvatel spádové oblasti oproti počátkům Okresní veřejné jubilejní nemocnice v Bohumíně značně zlepšily a výrazně převýšily okresní průměr, který v té době představoval 83 lůžek na deset tisíc obyvatel. V roce 1982 byla tato lůžka v bohumínské nemocnici využita po dobu 321 dní v roce. Průměrná ošetřovací doba činila 16.47 dní a nepřekračovala okresní průměr. V té době působilo v bohumínské nemocnici 92 lékařů, takže na každého z nich připadlo 15.2 lůžka. Odborná léčebná úroveň i technické vybavení všech oddělení byly na dobré výši, přičemž třeba porodnické oddělení se řadilo co do technického vybavení k nejprogresivnějším v Severomravském kraji.

24
Už v osmdesátých letech patřilo porodnické oddělení k nejprogresivnějším na severní Moravě. Na sklonku tisíciletí je zde odborná péče na vysoké úrovni. Bohumínskou porodnici proto vyhledávají i ženy ze širokého okolí - v roce 1998 se tu narodilo 638 dětí, z toho pouze 226 "bohumíňáků"...

 

 

 

 


Začátek 90. let: PRIVATIZACE ZDRAVOTNICTVÍ A CO VŠE S NÍ SOUVISELO


Změna politického a hospodářského uspořádání státu, k níž došlo po sametové revoluci v roce 1989 nezůstala bez dopadu na život nemocnice s poliklinikou v Bohumíně. Ta tak vstoupila do dalšího údobí tehdy svého šedesátilého vývoje. Zpočátku to ani na žádnou velikou změnu nevypadalo. V roce 1989 právě začala další generální oprava pavilonu A a tak museli nemocní z bohumínské spádové oblasti opět vyhledávat náhradní chirurgické a gynekologicko-porodnické služby v nemocnicích v Karviné a Orlové. To bylo samozřejmě spojeno s nemalými potížemi, ovšem všichni se utěšovali, že se jedná jen o krátkodobé opatření. Počátkem července 1989 byla dokončena rekonstrukce pavilonu D s chirurgickou ambulancí v té době byl primářem chirurgického oddělení MUDr. Vojtěch Žoch. Protože však Okresní úřad v Karviné zvolil pro generální opravu pavilonu A nedisciplinované dodavatele, kteří opravy protahovali, nebyla ani v závěru roku 1992 oprava u konce a to si již vyžádala 44 milióny korun! Mezitím však došlo k významné organizační změně. Rozhodnutím okresního úřadu Karviná ze dne 1. července 1991 byl zrušen Okresní ústav národního zdraví Karviná. Veškerá zdravotnická zařízení, která pod něj dosud spadala, se stala samostatnými organizacemi s právní subjektivitou a měl je řídit přímo okresní úřad. To ovšem představovalo první krok reformy péče o zdraví. Po osamostatnění zdravotnických zařízení se předpokládalo jejich postupné převedení pod správu měst a obcí. Počítalo se s tím, že zdravotnické služby budou napříště financovány zdravotními pojištovnami, dotacemi měst a obcí, dary podniků i občanů a nadacemi. To vše platilo i pro bohumínskou nemocnici. Na Městském úřadě Bohumín přijalo proto městské zastupitelstvo již dne 2. září 1991 usnesení čís. 106/16, kterým schválilo převod majetku nemocnice s poliklinikou do majetku města Bohumína. V té době byl jejím ředitelem MUDr. Vladimír Peták. Popsané události probíhaly v době, kdy stále ještě nebyla dokončena rekonstrukce pavilonu A. Ten byl znovu otevřen pro veřejnost až 1. listopadu 1993 a náklady na jeho rekonstrukci dosáhly takřka stomilionové výše. I když se na jejich finančním krytí hlavní měrou podílel Okresní úřad v Karviné, přece jen byl Městský úřad Bohumín nucen poskytnout ručení svým majetkem ve výši deseti a později dokonce až čtrnácti milionů korun na úvěr, který si musela nemocnice vzít na dofinancování této rekonstrukce.

25

Jednotka intenzivní péče chirurgického oddělení po rekonstrukci

26

 

Hematologická laboratoř laboratorního oddělení, které bylo jako samostatné oddělení nemocníce zřízeno až v roce 1972. Dnes má kvalitní personální i technické vybavení.


1992 - 96: BOJ O ZACHOVÁNÍ NEMOCNICE ANEB MĚSTO PROTI VŠEM


V té době však zasáhl proces privatizace také oblast obvodních i odborných lékařských služeb. Privátní ordinace odborných lékařů postupně začaly nahrazovat dosavadní odborné ambulance, které dříve spadaly pod nemocnici s poliklinikou. Rozhořel se také boj o pojištěnce mezi několika pojištovnami působícími na území nemocniční spádové oblasti a hlavně se začalo licitovat o osudu samotné nemocnice. Je třeba vyzvednout nezměrné úsilí Městského úřadu Bohumín zachovat tomuto regionu tak potřebnou nemocnici stůj co stůj. Toto přesvědčení nejen samotného starosty města, Ing. Petra Víchy a jeho spolupracovníků, nýbrž i většiny městského zastupitelstva, nebylo nikdy ničím zvikláno. Boj o bohumínskou nemocnici vůbec nebyl snadný. Přestože městské zastupitelstvo schválilo již v roce 1992 základní privatizační projekt nemocnice, nebyl převod nemocnice na město bez problémů a nebyl dokončen ani do konce roku 1995. Ministerstvo zdravotnictví přišlo v té době dokonce s návrhem, aby bohumínská nemocnice zůstala i nadále státní. Jeho návrh byl však v přímém rozporu s úmysly Okresního úřadu v Karviné, který neměl trvalý zájem o provozování bohumínské nemocnice a spíše se klonil k verzi jejího zrušení. Ve snaze zabránit likvidaci nemocnice přijalo proto městské zastupitelstvo dne 28. června 1995 další usnesení čís. 60/7, kterým znovu schválilo převod nemocnice s poliklinikou v Bohumíně do majetku Města Bohumína se všemi závazky a pohledávkami a garantovalo financování jejího chodu. Jaké však bylo překvapení městských zastupitelů, když byli na zasedání dne 25. ledna 1996 seznámeni se záměrem Okresního úřadu v Karviné pronajmout bohumínskou nemocnici firmě Brumeda, s. r .o. v Bruntále! Zastupitelé s tím nesouhlasili a hned nato na mimořádném zasedání dne 29. února 1996 schválili usnesení čís. 142/mim. o přeneseni funkce zřizovatele příspěvkové organizace nemocnice s poliklinikou v Bohumíně z Okresního úřadu v Karviné na Město Bohumín a to s účinností od 1. března 1996. Schválili rovněž zřizovací listinu nemocnice s poliklinikou v Bohumíně a zmocnili starostu města, aby podepsal s přednostou Okresního úřadu v Karviné dohodu v tomto smyslu. Alois Matušů, který naopak pronájem nemocnice bruntálské firmě Brumeda podporoval. Na protest proti popsanému rozhodnutí městského zastupitelstva rezignoval, a proto městská rada pověřila dne 1. března 1996 řízením nemocnice s poliklinikou v Bohumíně MUDr. Jindřicha Nikla. Dne 4. dubna 1996 však změnila toto rozhodnutí a pověřila prozatímním řízením nemocnice zástupkyni starosty Mgr. Věru Palkovou. Zatím probíhalo výběrové řízení na funkci ředitele. Na základě jeho výsledku jmenovala městská rada usnesením čís. 416/26 ze dne 20. května 1996 ředitelem příspěvkové organizace nemocnice s poliklinikou Bohumín Ing. Karla Stoszka. Zbývá jen dodat, že městská rada ještě schválila dne 14. listopadu 1996 dohodu mezi Okresním úřadem v Karviné a Městským úřadem Bohumín o výši příspěvku okresního úřadu pro Nemocnici s poliklinikou v Bohumíně a o jeho použití.

 


1997: ZRUŠENO ODDĚLENÍ TBC A RESPIRAČNÍCH NEMOCÍ, SPORNÉ ZŘÍZENÍ OŠETŘOVATELSKÉ JEDNOTKY


Bohumínská radnice v tom okamžiku vyhrála bitvu, nikoli však válku o další osud nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví připravilo koncem roku 1996 návrhy na restrukturalizaci celého zdravotnictví se závěrem, že je dosavadní lůžková kapacita všech nemocnic v České republice předimenzovaná a že ji je třeba radikálně zredukovat. Zrušená léčebná lůžka se měla využít k léčeni dlouhodobě nemocných pacientů. Ve snaze vyjít této tendenci maximálně vstříc, bylo v nemocnici s poliklinikou Bohumín zřízeno v roce 1997 středisko k doléčení pacientů s kapacitou třiceti lůžek. Muselo být vykompenzováno omezením některého z dosavadních léčebných oborů, a tak došlo ke dni 1. července 1997 ke zrušení oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí, jehož posledním primářem byl MUDr. Evald Staněk. Toto vynucené zúžení dosavadního rozsahu léčebné péče, poskytované v bohumínské nemocnici od samotného založení, se poté nesetkalo s příznivým ohlasem městských zastupitelů, kteří žádali nové prošetření otázky potřebnosti tohoto oddělení zejména v době, kdy v celosvětovém měřítku začíná lidi znovu stále více ohrožovat tuberkulóza. Když už je řeč o zúžení léčebné péče v bohumínské nemocnici, je třeba připomenout, že už v roce 1993 došlo ke zrušení dermatovenerologického oddělení, jehož posledním primářem byl MUDr. Milan Wiedermann. Sinusová křivka, po níž probíhal osud bohumínské nemocnice po celou dobu její existence, se začala koncem devadesátých let znovu nebezpečně naklánět dolů, k propadu. Stále přetrvávaly obavy o to, zda se nemocnici podaří v regionu trvale udržet. Výsledky výběrových řízení, které v té době ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo pro všechny stávající nemocnice v České republice, byly v případě bohumínské nemocnice problematické a dávaly jí naději tu na dva, tu na čtyři roky existence.

 


Červenec 1997: NIČIVÁ POVODEŇ, EVAKUACE A MNOHAMILIÓNOVÉ ŠKODY


A aby problémů nebylo málo, v polovině roku 1997 udeřil rozběsněný živel a zalil dne 8. července celý nemocniční areál vodou z rozvodněné řeky Odry! Nemocnici bylo třeba rychle evakuovat a když po týdnu voda opadla, ukázalo se, že zničila všechno, co našla v suterénních prostorách pavilonů A a B. Bylo znehodnoceno zařízeni rehabilitace, příjmové interní ambulance, sterilizace a část laboratoří. Za své vzaly i zásoby ve skladech a byla poškozena počítačová síť i část archivu, stejně jako většina cest v nemocničním areálu a jeho oplocení. První odhady napáchaných škod hovořily o 10 milionech korun. A to byl i nejnižší bod, kterého křivka vývoje bohumínské nemocnice dosáhla. Od toho okamžiku se zase začala pozvolna zvedat. Projevila se totiž lidská solidarita, která nedala nemocnici zahynout. I když většinu nákladů na opravy musel nést stát, přispěla i řada institucí podle svých možností. Na prvním místě České energetické závody, které nemocnici darovaly tři a půl miliónu korun. Jejich zaměstnanci však mezi sebou vybrali další dva miliony korun, z nichž půl milionu darovali bohumínské nemocnici byl za ně zakoupen hematologický přístroj pro laboratoř. Přispěli i dárci ze zahraničí holandská katolická nadace částkou více než dva miliony korun a ředitel evropské odborové rady zaměstnanců kovoprůmyslu předal nemocnici šek na téměř milion korun. A tak by bylo možné pokračovat. Nelze se nezmínit ani o nesmírné snaze všech zaměstnanců nemocnice odstranit co nejdříve nejhorší následky povodní a obnovit v nemocnici provoz.

28 29

Slovo závěrem: DÍK VŠEM, KTEŘÍ SE ZASLOUŽILI O "NAŠI" NEMOCNICI


Ne, nikdo nenechal bohumínskou nemocnici v těžkých chvílích na holičkách a všeobecně převládlo přesvědčení, že ji je třeba zachovat i do budoucna. A to je ta nejkrásnější přihláška k tradici našich předků. Tak jako oni obětovali v první třetině tohoto století vše pro to, aby v Bohumíně byla vybudována tak potřebná nemocnice, stejně i jejich následovníci pozvedli hlas a přiložili každý podle svých možností ruku k tomu, aby nemocnice zůstala zachována a dobře sloužila zdejšímu regionu i v příštím tisíciletí, které již klepe na dveře. Jak jinak zakončit krátkou vzpomínku na uplynulých sedmdesát let existence bohumínské nemocnice, než upřímným poděkováním jejím zakladatelům, stovkám obětavých lékařů, zdravotnickému personálu a všem ostatním. To oni vyhráli nesčíslné množství střetů se smrtí o lidské zdraví, to oni se spolu se svou nemocnicí stali symbolem naděje všech zdejších lidí, kteří potřebovali v nejtěžších chvílích pomoci. Na všechny nelze jednotlivě vzpomenout. Připomeňme si proto alespoň v závěrečném přehledu sled výkonů primářských funkcí na jednotlivých léčebných odděleních. Věnujme naši vzpomínku i ředitelům a správcům nemocnice, jakož i jejím hlavním sestrám. Všem bez rozdílu, jmenovaným i nejmenovaným, patří naše poděkování a ujištění, že jejich památka bude žít v našich srdcích!

 


ORGANIZAČNÍ STRUKTURA NEMOCNICE S POLIKLINIKOU V BOHUMÍNĚ OD JEJÍHO ZALOŽENÍ LŮŽKOVÁ ODDĚLENÍ:


 

Chirurgické oddělení: ve staré nemocnici v letech 1920 - 1928:

• MUDr. Hugo Königstein

• MUDr. Jindřich Mourek

v nové nemocnici od roku 1929:

• MUDr. Jindřich Mourek

• MUDr. Jan Sekanina

• MUDr. František Matis

• MUDr. Milan Aujesky

• MUDr. Josef Klekner

• MUDr. Rudolf Horák

• MUDr. Jaromír Miklík

• MUDr. Vojtěch Žoch

• MUDr. Justin Chudoba

Interní oddělení:

• MUDr. Ladislav Roháček

• MUDr. Jan Michalíček

• MUDr. Alois Blokša

• MUDr. Jan Tunys

• MUDr. Otmar Konvička

Plicní oddělení:

• MUDr. Bohumil Kareš

• MUDr. Bohuslav Novák

• MUDr. Vladimír Žabotinskij

• MUDr. Evald Staněk

Gynekologicko-porodnické oddělení:

• MUDr. Oldřich Šípek

• MUDr. František Hýža

• MUDr. Jan Turek

• MUDr. Čestmír Konečný

• MUDr. Jan Schee

Dětské oddělení:

• MUDr. Václav Šoltýs

• MUDr. Ferdinand Ouitt

• MUDr. Jana Šráčková

• MUDr. František Šráček

• MUDr. Vladimír Polívka

• MUDr. Daniela Wieczorková

• MUDr. Zdislava Macháčová - PV (pov. vedením)

• MUDr. Alena Halatová

Dermatovenerologické oddělení:

• MUDr. Leopold Kahánek

• MUDr. Milan Wiedermann

Radiodiagnostické oddělení:

• MUDr. Vladimír Metelka

• MUDr.Vladimír Štěpánek

• MUDr. František Fajta

• MUDr. Alois Matušů

• MUDr. Pavel Kantor

Oddělení klinické biochemie:

• Ing. Irena Lajčíková

Oddělení anesteziologicko-resuscitační:

• MUDr. Jiří Dluhoš

• MUDr. Marta Topolánková

Rehabilitační oddělení:

• MUDr. Zdeněk Bahenský

• MUDr. Jiří Michalík

Ošetřovatelské oddělení:

• MUDr. Helena Klimšová - PV (pov. vedením)

• MUDr. Jaromír Miklík - PV

• MUDr. Evald Staněk - PV

VEDENÍ NEMOCNICE: Ředitelé nemocnice:

• MUDr. Jindřich Mourek

• MUDr. Jan Sekanina

• MUDr. František Slabihoudek

• MUDr. Josef Buryan

• MUDr. Jan Gabriel

• MUDr. Vladimír Zábotinskij

• MUDr. Josef Kania

• MUDr. Zdeněk Kubík

• MUDr. Vladimír Peták

• MUDr. Alois Matušů

• MUDr. Jindřich Nikl - PV

• Mgr. Věra Palková - PV

• Ing. Karel Stoszek

Správci nemocnice (vedoucí HTS):

• František Krkoška

• Rudolf Jirsa

• Bohumil Palička

• Josef Olšák

• Václav Teichmann

• Libuše Kleknerová

• Alois Durčák

• Milada Sznapková

• Ing. Josef Zavadil

• Milan Canibal

• Ing. Karel Doležal

• Ing. Josef Stoklasa

Hlavní sestry:

• Marta Kozlíková

• Vlasta Pacelová

• Adéla Geševová

• Dáša Adamčíková

• Sylva Cenková

• Věra Obluková

 

 

 

Zdroj: publikace Sedmdesát let bohumínské nemocnice, kterou vydala NsP Bohumín. Připravil: Mgr. Roman Funk. Autor textu: JUDr. Jiří Demel - historická část, pracovníci nemocnice - odborná část. Fotografie: Mgr. Roman Funk, František Krejzek, Jiří Spáčil a archiv Mgr. Milana Falty.


Rychlý kontakt

Bohumínská městská nemocnice, a.s.
Slezská 207, Starý Bohumín, Bohumín, 735 81
GPS: 49°55'2.74"N, 18°20'10.07"E

Telefon: +420 596 096 111
E-mail: sekretariat@nembo.cz
Datová schránka: 8ghc7ha